Zkrácená verze úvodního slova u příležitosti vernisáže výstavy "Neseriózní fotografie seriózní ženy" - 24.10.2006 - dr. František Zborník

     Když mne dr. Stanislava Brůhová požádala o několik slov, jistě neočekávala, že jejich tématem budou vystavené artefakty. Nejsa kunsthistorik, necítím se k tomu být povolán, jediné, co k nim mohu zodpovědně povědět, je, že mne její fotografie baví. K čemu se snad mohu cítit povolán, jsou okolnosti, za nichž toto dílo vznikalo, tady invence, sebeobětování a úžasná vnitřní disciplina, které jsou s ním neodmyslitelně spjaty. Po krátké úvaze jsem zvolil formu otevřeného dopisu, jenž má u příležitosti otevření výstavy fotografií Stanislavy Brůhové vcelku logického adresáta.

Vážený a milý Jiří Brůho!
     Oženit se znamená vždy oddělit významnou část své osobnosti a navždy se jí vzdát. Je to pohříchu zhusta právě ta část, pro níž jsme byli zvoleni a vmilováni. Celé manželství je pak jen soubojem o to, jak velký díl a v průběhu jaké lhůty tento díl naší vyzařované kvality ztratíme. To je obecné pravidlo a moudrost manželská nespočívá v ničem jiném, než na ně přistoupit a důstojně je akceptovat. To mluvím o standardním manželství, v němž od úvodních výbojů, ne nepodobných smršti či jiné nahromaděné energii, přechází se postupně v řeku široce plynoucí, která pravda nepostrádá občas své rozkošné zrůžovělé meandry, nicméně s uplývajícím časem ubírá se vpřed stále pokojněni, rozvětvujíc se, dá-li Hospodin, v deltu potomstva.
     Ty jsi však, drahý příteli, vešel ve svazek s ženou, jíž nejtrefněji náleží synonymum "NEKLID". V jejím případě nelze hovořit o poklidném směřování k cíli, leč o ostré střelbě do pohyblivých terčů, nikoli o oblouku meandrů, leč o vrypech vyrvaných do břehů, nikoli o širé řece, leč o oslnivém výtrysku zřídla.
     Přikročím k popisu poučného způsobu, který jsi zvolil, Jiří, aby rodina a láska byly zachovány, aniž byl "neklid" násilně pacifikován. Ba naopak, aby jej bylo využito pozitivně. Pro přítomné znalce - jde o asertivní metodu známou pod zlidovělým názvem "tvořivé využití energie splašeného koně".
     Po otevření hranic bylo Ti totiž, milý příteli, jasné, že zapálený doutnák dlouho v torně neudržíš. Tvé řešení budoucí cestománie tvé ženy je však geniální. Po několika zkušebních výletech do vcelku banálních destinací Provence či Benátek, jsi pochopil, že tyto turisticky "jeté" cíle ji nemohou uspokojit. Její touha směřovala hlouběji a především dál, její neklid narůstal a hrozil Argentinou. Idea spojit Stanislavinu touhu po dobrodružství, nebezpečí a nevhodných pokrmech s její tvůrčí energií patří k tvým brilantním: Navrhl jsi totiž cestovat nikoli pro ukrácení chvíle, ale za účelem sepsání cestopisů. Tato myšlenka přinesla pak postupně ovoce ve vašich čtyřech úspěšných cestopisných knihách. Tys v nich v kresbách a fotografiích osvědčil výtvarný a historicky poučený pohled, ona se prosadila nadáním nahlédnout věcem pod povrch a vcelku sympatickou prostořekostí.
     Džin z láhve byl tak vypuštěn. Zatímco tys nehodlal k jejím větám v knihách přidávat své, to džentlmen nedělá, ona se jala bezostyšně rozhojňovat tvé záběry architektury svými vlastními foty, jež se vyznačovaly týmiž vlastnostmi jako její věty.
     Když splašený kůň vnikne na parkúr a neupadne na prvních překážkách, mohli byste na něj vsadit jako na favorita. K tvé cti, Jiří, budiž řečeno, žes to pochopil a přijal. V domě tvou péčí tak zřízeno závodiště, totiž ateliér. Jaksi mimochodem se tvá manželka mezitím v oboru výtvarné fotografie pilně vzdělávala, jaksi mimochodem hnětla ze svého neklidu talent a práci, z nich dovednost a názor a ze všeho pak pozoruhodné dílo. Ukázkou je tato expozice. Ta, jak řečeno úvodem, ať je oceněna jinými. Poklonu si jistě zaslouží.
     Já skláním hlavu před tebou. Zosobněný NEKLID může, neřízen, natropit mnoho škod. Násilím opanovaný neklid cílí do mrtvé vody, v níž se ukládají bakterie zla a šklebů. Ty jednou zaútočí. Jak primitivně si například vedl onen básníkem oslavený Petruccio při manipulaci Kateřiny. Jen kdyby Shakespeare napsal ještě jedno dějství, to by byl Strindberg! Jaký to rozdíl! Tam, kde jiná neklidem stižená žena spěje obvykle od skandálu ke skandálu, často pak přistižena beze cti v cizím bytu v náručí neřesti, tvá Stanislava nachází se právě v bohulibém ambitu v náručí františkánů, kde, jak věřím, dostane se jí cti a uznání. Bude chválena a poplácávána. Pravím upřímně, že po zásluze.
     Jménem přátel a kamarádů, děkuji ti tedy, milý Jiří, za znamenité dílo tvé skvostné manželky. A zároveň prosím, vydrž. Nezdá se mi totiž, že kůň je v cíli. Naopak vidím zřetelně jeho chvějící se boky a otevřené chřípí. Tvá žena nasála Taxis a zamíří k němu, to si piš. Pán Bůh vám oběma pomáhej.