stanislava brůhová

Na toto místo zařazuji naše rodinné "péefky".

Někomu se to může zdát jako výhradně osobní záležitost, pro prezentaci širší veřejnosti nevhodná. Já to však vnímám jako (možná) zajímavou ilustraci toho, jak se vyvíjelo a vyvíjí moje (naše rodinné) nazírání na fotografii, a zejména pak časosběrný dokument růstu, zrání, dospívání a stárnutí čtyř jedinců… :)

Naše rodinné "péefky" již mají svou tradici, mnozí z okruhu, kterému je rozesíláme, nám je komentují a dokonce si je i schovávají. A ačkoliv s tou myšlenkou dlouhodobě koketuji (protože co si člověk pořád má vymýšlet a jednotliví aktéři při focení zlobí a trápí), tak si zatím nedovedu představit, že započatou dlouholetou linii přerušíme…

A zde tedy uvedu několik málo komentářů k některým fotografiím, několik upřesnění a zajímavůstek…
Nebudu vás urážet informací, kde končí analogová a kde začíná digitální fotografie - předěl je ostrý, jasný a dobře rozlišitelný…
Dodám jenom, že první fotografie - černobílé a sépiově tónované - jsem sama poctivě vyvolávala doma v temném kutlochu a Jirka pak na každou zvlášť ručně dopisoval text.

Tak hned první - rok 1991 - to bylo naší Bětce dotva třičtvrtě roku, starší Klára ji musela držet, aby se vsedě nehroutila, a moje máti fotografii okomentovala slovy: "Proboha, cos to s tím dítětem nevinným provedla!?" Tato fotografie byla z těch, které přesně balancují v čase - zachycuje okamžik, kdy sedící nemluvně bezděky vyloudí okouzlující výraz ve tvářičce těsně před tím, než se definitivně rozeřve a pro ten den je po focení…

Následují dvě dětské momentky, dobré tak akorát do rodinného alba, a rokem 1994 vstupujeme do hry i my dva dospěláci. A začíná "ta pravá tradice rodinného PF".

Hned následující rok 1995 zcela chybí, protože jsme zásadně přestavovali dům a setrvávali v takovém provizoriu, že jsme pomalu neměli kde hlavu složit. Řemeslníci ve skluzu, oblečení bylo v krabicích, takže když nastaly přízemní mrazíky, neměli jsme co na sebe, což byly problémy zásadní a nebyl prostor na "kraviny" typu PF. Toto je ale jediná výjimka v jinak ucelené dvacetileté (prozatím) řadě.

PF 1996 je jediné, které jsem nekoncipovala já (resp. které jsme nedávali dohromady v rámci rodiny), ale které nám vymyslel, nafotil a vytiskl Jarda Křišťan. (Když jsme u toho, tak abych byla zcela korektní: 1994 a 1998 mačkal spoušť Kryštof Kratochvíl, 1999 na mopedu kolemjedoucí pošťák, 2001 Martin Timr a 1997 a 2003 pokaždé jeden z našich tatínků/dědečků. Vše ostatní je samospouští.)

Pro zvídavé upřesním, že PF 1999 není focené "uprostřed nějakého zelí", jak se domnívala jedna moje známá, ale jde o vinici ve velmi prestižní lokalitě Chablis ve Francii, kam jsme zabrousili v rámci našich rodinných výletů.

Pééfky z let 2003 a 2007 jsou fotomontáže, kdy byly naše dcery na celoročních pobytech v zahraničí. V roce 2003 jsme vyslali Kláru do Mexika a v rámci výměnného programu hostili v naší rodině "náhradní dceru" Lorenu z mexického Taxca, která je spolu s námi na fotografii pod rozcestníkem. Montáž pro rok 2007 ilustruje nepřítomnost mladší Alžběty, kterou jsme vyslali do Kalifornie - česká trikolora, mléko a strdí proti americkému popkornu…

Péefky 2003 a 2004 dokumentují mé neumělé fotošopové začátky, PF 2005 první použití fotoateliéru a zábleskových světel. A od té doby žádná zásadní změna nenastala, jen zrajeme a stárneme… a kam má člověk pořád na ty nápady chodit? … že jo… :)

Ale přeci jen! ... V roce 2013 nastala po čertech zásadní změna! Takže počínaje PF 2014 "Brůhovy"...