stanislava brůhová

(podzim 2009)

Možná bych měla vysvětlit, proč jsem v posledním bezmála půl roce nevložila žádnou novou fotografii, nenapsala žádnou reportáž z cest - prostě proč se flákám…

Já se ale neflákám!

Intenzivně pracuji s kamarádem, výtvarníkem Štěpánem Mikulášem Marešem, na naší společné "fotoknize". Musím vysvětlit, jak a proč se ten nápad zrodil, a co by z toho mělo vzejít… Upozorňuji, že to vezmu tradičně obšírně a mnohomluvně a že ostatně nikoho nenutím, aby to četl :)

Takže: mezi fotografy a najmě pak kritiky fotografie, resp. "vědci, znalci a teoretiky" se dlouhodobě vedou spory o to, zda by fotografie měla mít název, popřípadě být doplněna komentářem. Mnozí tvrdošíjně lpí na názoru, že "dobrá fotografie hovoří sama za sebe a název či slovní doprovod jsou jen zbytečné berličky", jiní naopak tvrdí, že sdělení či upřesnění může snímek obohatit. Já pochopitelně patřím do skupiny druhé. Už jen třeba z toho důvodu, že mne přinejmenším zajímá, kde byla fotka pořízena … když jdu na výstavu a vidím samé "Bez názvu XVI" či "Motiv IV", tak se cítím trochu ochuzena …

No, takže jsem ke svým fotografiím povětšinou přidávala názvy, textíky či dokonce příběhy. Když ale přímo k fotografii, která má evokovat staromilskou atmosféru první republiky či období secese, vpíšete text sebearchaičtějším počítačovým fontem, tak to prostě není ono.

Jelikož se na vymýšlení některých stylizovaných scén, které jsem v poslední době fotografovala, nápady, rekvizitami a příspěvky k občerstvení podílel Štěpán Mikuláš Mareš, tak jsem ho vybídla, zda by fotografie nedoplnil svým krasopisem za pomoci poctivého inkoustu a násadky s perem. Z počátečních rozpaků, nesmělých pokusů a krátkodobého tápání se rychle vyvinula horečná spolupráce, která nás oba velmi obohacuje, přináší nám ohromnou radost a … bere nám však veškerý volný čas. Ale co na tom! Náramně se bavíme vymýšlením ztřeštěných příběhů k mým starším fotografiím, nebo naopak cíleným inscenováním fotografických scén na základě nových nápadů.

Vzniká tak naše "fotokniha" s pracovním názvem "Jinak se nic nestalo". Na jednotlivých stránkách (kterých bude celkem 140) budou ucelené příběhy buď s jedinou fotografií, nebo naopak několikapolíčkové fotoseriály.

Na projektu pracujeme oba s velkým nadšením, protože jsme se opravdu hledali :) … a sešli jsme se: se stejným vkusem, zálibou v naivistickém pojetí záběru, smyslem pro černý humor, nadšením pro panoptikální situace a jarmareční atmosféru, bez hrůzy ze slova kýč a se snahou vytvořit dílko milé, úsměvné a optimistické. Ne každý, komu tento svůj projekt ukazujeme, je z něj nadšen. Najdou se tací, kteří nad ním ohrnují nos, ale většinou se setkáváme s příznivými ohlasy.

(Však popatřete na přiložené ukázky a chcete-li, můžete mi do listárny napsat svůj názor.)

Fotokniha je nyní tak ze tří čtvrtin hotová a vyjde ve dvou výtiscích - jeden pro mne, druhý pro Štěpána. Možná, že se nám podaří uspořádat nějakou výstavu, ale tam by se pochopitelně nevešlo všechno.

Inu, a proč to sem vlastně píšu?

Jednak abych před těmi, kteří se na mé stránky vracejí a hledají nové přírůstky, ospravedlnila dlouhé období zdánlivé nečinnosti, ale zejména pak protože se mi v životě již párkrát osvědčilo staré poctivé přísloví "líná huba holé neštěstí".

Jde o to, že bychom se Štěpánem Marešem svou knihu rádi dostali mezi lidi, rádi bychom umožnili, aby si ji koupila či alespoň prohlédla širší veřejnost. A podobně, jako se k fotografiím nehodilo počítačem vytvořené exaktní písmo, tak nepovažujeme za vhodné tuto tvorbu vytahovat na web. Tohle jsou prostě věci, které patří na papír a do ruky.

Poté, co jsem si zažila (a stále zažívám) patálie s vydáváním - což s vydáváním, to je radost - ale hlavně s distribucí a odbytem cestopisů, které jsme vydali vlastním nákladem spolu s manželem (viz náš cestovatelský web www.bruhovi.cz), se již nechci pouštět do realizace této fotoknihy na vlastní pěst. Jen ten, kdo si to sám zkusil, ví, co obnáší dávat knihy distributorům do komisního prodeje a následně je přebírat zpět - neprodané, odrbané, fakturovat prodané knihy, odvádět DPH a následně se dozvědět, že dotyčný zkrachoval, fakturu neproplatí a zbylé knihy nevrátí, posílat knihy na dobírku a za dva týdny si jít pro nepřevzatý balíček znovu na poštu … prostě ne, díky ne. Taky mi musí zbýt nějaký čas na ty brejle… A přitom se tolik lidí stále ptá - "Kdy vám KONEČNĚ už vyjde další kniha?"

Takže z tohoto pojednání vyplývá závěr:

Kdyby se našel někdo, kdo by se na vydání, či distribuci fotoknihy chtěl participovat, resp. si to vzít za své, tak sem s ním!!

Ostatní se mohou těšit na výstavu, kterou - pakliže se uskuteční - včas oznámím zde na stránkách. A ti z mého blízkého okolí, kteří o to budou stát a předem si umyjí ruce, si ode mne můj osobní výtisk budou moci na chvíli půjčit… :)